Když jsem v době socialismu jako školák zapínal černobílou televizi, těšil jsem se na svůj oblíbený pořad, který jsem si mohl vychutnat od začátku až do konce v celé délce bez násilného přerušování reklamou. Díky tomu bylo možné se naladit například na filmový děj nebo na soutěžní pořad či na sportovní zápolení a užít si doma onu atmosféru, která k tomu patří. Sametová revoluce však tuto příjemnou idylku ukončila reklamními spoty. Jistě, že za socialismu také běžely v televizi reklamy, ale vždy jen mezi jednotlivými pořady a nikdy žádná reklama nevstupovala do pořadu tak, že by jej na chvíli přerušila.
Toto byl také jeden z důvodů, proč jsem se zbavil televize. Nemám zapotřebí sledovat vnucující se reklamy na něco, co mě nezajímá, čímž ovšem reklamy jako takové nezatracuji, pouze bych jim dal prostor jinde a jinak. Například skrze reklamní textil. Tím se totiž nikomu nevnucujete a můžete propagovat takřka cokoli. Představte si, že si někdo nechá natisknout na reklamní textil, tedy na trička nebo mikiny propagační potisk na téma nově otevřeného svatebního salónu a kadeřnictví, které se mimo jiné zabývá i svatebními účesy.
Na tričku se bude nacházet obrázek a textový popis s odkazem na adresu provozovny nebo jejích poboček a budete se v takovém oblečení pohybovat v nákupním centru jako běžný zákazník. Kdybych byl jedním z lidí, kteří takovou reklamu spatří, vyfotil bych si ji nebo alespoň zapamatoval, protože téma kadeřnictví mě zajímá z osobních důvodů. Někoho zas může oslovit téma svatby, jestliže například v rodině svatbu zrovna chystá. A mohou se najít i lidé, které nezajímá ani jedna z nabídek služeb, takže reklamní sdělení jednoduše ignorují a jdou si po svém. Tyto typy propagační činnosti se nikomu nevnucují, nejsou násilné a nezpůsobují lidem žádné problémy. Připadají mi díky tomu možná i účinnější.
